Historie

Historie kroměřížského letiště

V dobývání kroměřížského vzdušného prostoru byli odvážní průkopníci hned dva. Antonín Šilhánek a jeho asistent Hugo Tichý. V roce 1910 se pustili do stavby „létadla“, jak se tehdy psalo. Šlo o jednoplošník s dvouválcovým rotačním motorem, který si Šilhánek sám zkonstruoval. Před závěrečným potažením plátnem byl konstruktér povolán do c. k. armády, čímž projekt skončil. Nikdy nebyl dokončen. V tomtéž roce se místní sportovní klub Haná pokusil pozvat k letecké atrakci ing. Jana Kašpara, slavného českého aviatika, což se ale nepodařilo.

Kroměřížské letectví bylo od počátků a vlastně u toho zůstalo dodnes spjato s lokalitou Hráza, ležící jihovýchodně od centra města. Od roku 1900 zde bylo vojenské cvičiště z kterého ho se časem vyvinulo letiště. Na něm se také uskutečnil první start a to 2. července 1911. Asi patnáct tisíc diváků sledovalo třináct minut letícího ing- Jana Kašpara (v letounu Kašpar JK). Trvalo dalších šestatřicet let, než zde byla pilotovi odhalena pamětní deska; byla mimochodem vůbec první v Československu.

Po vzniku samostatného Československa byla pořádána řada leteckých dnů. Své umění zde předváděli příslušníci 2. leteckého pluku z Olomouce. Dne 16. října 1934 dochází k založení odbočky Masarykovy letecké ligy (MLL). O rok později je dokončena stavba kluzáku Zögling a postaven malý hangár. Starty „gumovými lany“ a „za automobilem“ mohou začít. První se uskutečňuje 17. března. Další typy na kterých se létalo byly: Přerov a Morava (konstruktér Hrbek) a Zlin VI. Prvními piloty byli: Jaroslav Medek, Miloslav Hnilica, Otto Jan Vlasák, Bedřich Vacek, Bohumil Novák. Létalo se až do podzimu roku 1938.

Po obsazení republiky v roce 1939 je veškerý majetek MLL zabaven nacistickými okupanty. Během druhé světové války je letištní plocha vedena jako satelitní letiště německé letecké školy umístěné ve Vyškově. V roce 1943 zde probíhat výcvik Hitlerjugend na kluzácích, uskladněných v původním malém hangáru. Používali i větroně Grunau Baby II b a DFS Kranich. Ke startům byl používán buď naviják nebo aerovleky. Časem bylo na letišti celkem živo, přistávala zde řada různých letounů: Gotha Go 145, různé typy řady Klemm, dopravní Junkers Ju-52/3m či bombardér Ju 87 Štuka, stíhací Messerschmitty Bf-109, Focke Wulf Fw 190 a další. Luftwaffe používala zdejší letiště nejen jako cvičné, ale i nouzové. Pamětníci si každopádně vybavují nouzové přistání transportního Me-323 Gigant. Aby po opravě vůbec mohl odstartovat, museli prodloužit startovací dráhu až řece Moravě a zpevnit ji štěrkem. I tak musel být neúspěšný start několikrát opakován. Ke konci války ustupující armáda veškerý vojenský materiál odvezla a plochu rozorala šesti širokými podélnými pruhy, takže letiště přestalo být letištěm. Ale jen dočasu.

Ihned po válce se kroměřížští příznivci létání soustřeďují do Českého národního aeroklubu. Předsedou se stává major Bedřich Vacek, jednatelem Otto Vlasák, náčelníkem plachtařů Jaroslav Medek, náčelníkem modelářů Antonín Neoral a technickým správcem Stanislav Šišák. Z letiště v Přerově byly přivezeny kluzáky – dva SG-38 (Šk-38) a jeden Grunau Baby II b a naviják Ford. Letadla byla uschována do předválečného hangáru a přestavěné obecní stodoly. Ta posloužila jako nouzový hangár. K leteckému výcviku se přihlásilo na třista zájemců, tak velké množství ale nebylo možné uspokojit, to přesahovalo možnosti aeroklubu. Slavnostní křest stříbrně natřeného větroně G.B. II b OK 8457 byl připraven na 9. září v půl desáté dopoledne. Provedla jej Zoe Svobodová dcera divizního generála Ludvíka Svobody, ministra národní obrany, se slovy: „Křtím tě jménem Vítěz a přeji ti, abys byl vítězem v oblacích a úspěšně vychovával mládež ve zdatné letce!“ Dostupné záznamy hovoří, že 28. září 1945 se na letišti sešlo jednasedmdesát zájemců o létání. Samotný trénink pod vedením instruktorů Jaroslava Medka a Antonína Zapletala byl relativně jednoduchý. Adepti byli proškoleni v teorii, kluzák se zavěsil na takzvanou „kozu“ a cvičilo se balancování křidélky. Foukal-li větší vítr, reagovala i výškovka. Po zvládnutí přišly na řadu pojezdy: startovací gumou se nejprve jen trochu trhlo, aby se kluzák mírně nadzvedl. Pak víc a víc… Zpočátku bylo toto „létání“ opravdu spíše jen poskakováním, nicméně našli se i tací jedinci, kteří dokázali při poskakování „zlomit nezlomitelné“, totiž jinak celkem dost odolnou lyži kluzáku. Hodnoceno dnešními měřítky je tedy i pojem „létalo se“ poněkud nadnesený, poněvadž nejdelší „let“ trval dvacet sekund. Prvního výrazného úspěchu dosáhl 22. dubna 1946 plachtařský instruktor A. Zapletal. Létal v termice na větroni GB-II b a let trval 2 hodiny 46 minut 30 sekund, při čemž dosáhl výšky 1 350 metrů.

Na počest prvního výročí osvobození města probíhá 5. května 1946 letecký den. Součástí je i položení základního kamene grandiózního projektu: obrovského vojenského a civilního letiště, v té době jednoho z největších ve střední Evropě. Gigantická akce byla prosazována především Kroměřížanem JUDr. Alexejem Čepičkou.

Z Prahy přiletěl 16. září 1947 pilot Stehlík s motorovým letadlem určeným pro aeroklub. Byl to Piper L-4 OK-XIU. Společně s kroměřížským instruktorem motorového létání Ferdinandem Stratilem provedl předávací zálet a výcvik kroměřížských pilotů na motorových letadlech mohl začít. Prvních deset: Jaroslav Bořuta, Kadeřávek, Antonín Klega, MUDr. Jaroslav Lehar, Jaroslav Medek, PhMr. Karel Opravil, Rudolf Síla, Zdeněk Švec, Otto Vlasák A také Ilsa Leharová coby jediná žena. V té době se také objevil první Z-24 Krajánek OK-8513 větroň vyráběný v Otrokovicích jehož cena představovala šestasedmdesát tisíc. Piloti mu říkali „nábytkový“, protože byl nastříkán jen průhledným lakem a byly vidět všechna žebra křídla. (Další větroně Z-24 které se objevily později, byly již po celém povrchu nastříkány šedomodrou barvou.) V tomto roce byl ještě provozován kluzák Zlín Z-23 Honza OK-5620. Ten bylo možno pořídit „jen“ za dvaatřicet tisíc. Motorový odbor měl v prosinci k dispozici ještě letadlo Zlin Z-281 OK-AUR. První letadlo pro aerovleky, které patřilo aeroklubu, se objevilo z Přerova v dubnu 1948. Byl to Heinkel He-72 Kadett OK-QHH, dvouplošník s hvězdicovým motorem, pozůstatek po Luftwaffe. Dlouho se ale na letišti „neohřál“. Předisponovali ho do Brna-Medlánek. Tam totiž byla letecká škola a letoun patřil MNO. Od května byl v Kroměříži k dispozici motorovému odboru stroj Praga E-114 M Baby OK-CFR, který sloužil jak k výcviku, tak ke kondičnímu létání. Od června 1948 se v Kroměříži konala výstava „100 let českého národního života“. Pro účastníky byla mimo vlakového a autobusového spojení zajištěna také letecká doprava. Ta byla provozována dvoumotorovými Aero C-103 (Siebel 204 D), které byly schváleny ministerstvem dopravy k provozu na kroměřížském letišti. Po skončení výstavy byl demontován dřevěný hangár, v němž se nacházela expozice armády a ministerstva dopravy a byl darován na zdejší letiště. Sestavu prováděli vojáci pod vedením majora Bedřicha Vacka. Hangár sloužil úspěšně až do roku 1984.

Postupem času se objevily větroně Šohaj Z-25, první OK-8677 a za ním asi čtyři další. Ty byly uskladněny v hangáru u Moravy. Letový park se rozšířil o motorový letoun Praga Baby OK-CFI. Jako „vlečnou“ aeroklub dostal v roce 1949 stroj francouzské výroby – Morane Saulnier MS-230 OK-QHF, hornoplošník-parasol s hvězdicovým motorem o velkém výkonu. Jím se na ocelovém laně „vlekaly“ i trojvleky. V roce 1951 obdržel modernější větroně Z-125 Šohaj

V roce 1952 zakládá Antonín Sohr jako okresní instruktor paraodbor v Kroměříži. Prvními parašutisty byli: Zdeněk Melichárek, Otakar Vízdal, Josef Vašina, Stanislav Šmídák. Seskoky byly prováděny v Otrokovicích z DC-3 Dakota (OK-WAA) na padacích VJ-1.

Od června 1952 byly zahájeny lety na dvoumístném školním větroni Z-130 Kmotr OK-1200, OK-1263. Toho roku se začalo též létat na dvoumístných cvičných větroních LF-109 Pionýr, kde žák a instruktor na rozdíl od předchozího typu seděli za sebou. Větroně měly označení OK-2213, OK-3301 a OK-4192. Aeroklub používal motorová letadla Zlin Z-381 OK-AWM, OK-CRA, OK-CRB, od října pak C-104 OK-BFK vlečný letoun pro plachtaře. Dalším přírůstkem byl Zlin Z-22 Junák OK-END.

Přibývá letadel a proto se staví nový velký zděný hangár. Stavba je úspěšně dokončena v roce 1954. Slouží ke vší spokojenosti až dodnes. V roce 1955 přibývají nová letadla. Od února Zlin Z-26 OK-FRT, od července Z-381 OK-AUQ, M 1 C Sokol OK-CIH, Zlin Z-26 OK-DVF. Od října Zlin Z-22 OK-CNG. Takového množství motorových letadel už nikdy v budoucnu nebylo dosaženo. K 9. září je registrovaná plocha letiště dvaapadesát hektarů. První speciální letadlo určené pro aerovleky dorazilo na letiště v roce 1956, byl to Zlin Z-226 Bohatýr OK-JFA. Šlo to prototyp speciálního vlečného letadla, přestavěný v Moravanu Otrokovice z letounu Z-126. Červený rám kabina kontrastoval s celoplošně použitou žlutou barvou a černým krytem motoru před kabinou (proti oslnění). Po zkouškách u výrobce letoun zvládl i trojvleky jej předali Svazarmu. A rovnou do Kroměříže. Na celostátní soutěž plachtařů akrobatů ve Vrchlabí, na větroních LF-107 Luňák, končí v roce 1959 na čtvrtém místě V. Zelinka z Kroměříže.

Koncem padesátých a počátkem šedesátých let nastoupili někteří piloti, kteří prodělali základní výcvik v aeroklubech do řad Čs. armády. Z kroměřížského aeroklubu odešel k armádě a sloužil jako letovod na letounech Lisunov Li-2, Avia Av -14 Jiří Kika, později působil jako náčelník letištního stanoviště řízení letů na letišti v Praze – Kbelích. S dopravním Aero C-3 létal pilot Večeřa, s Antonovem An-2 pilot Jurášek. Ke stíhačům odešli: Nerad (zahynul jako žák letecké vojenské akademie 28.3.1950 při katastrofě letadla S-199). Valášek ( zahynul v dubnu 1964 nad Prahou při srážce svého MiGu-19 s polským bombardérem Il-28). Řada dalších členů (Stříž, Dvořák) také odešla ke stíhačům.

Nejvyššího postupu dosáhl ing. Jan Ploc, který se stal počátkem devadesátých let v hodnosti generálmajora velitelem letectva ČSFR a Protivzdušné obrany státu.

Z vedení Svazarmu přišlo roku 1960 nařízení, že piloti bezmotorových letadel musejí absolvovat povinné seskoky padákem. Při létání v termice docházelo ke srážkám větroňů a piloti neuměli správně použít padák. V sobota 14. května se tedy konala přednáška včetně perfektních ukázek, kterou provedl zkušený parašutista, už tehdy žijící legenda, mistr světa z roku 1956 – Gustav Koubek. Stejná přednáška měla být 15. května 1960 i na holešovském letišti. Při odletu do Holešova došlo k tragické katastrofě. L-60 Brigadýr OK-MTB pilotoval Karel Kotek, náčelník kroměřížského aeroklubu, na palubě byli zmíněný světový rekordman Gustav Koubek a Miroslav Čížek z otrokovického paraoddílu. Vinou špatně provedené předletové přípravy, kdy nebyly odstraněny blokády křidélek, došlo těsně po startu k pádu na plochu letiště. Katastrofu jako jediný přežil Čížek, vyváznul se zraněním pánve a nohou.

Bohužel počátek šedesátých let byl pro kroměřížský aeroklub velmi krutý. K další tragické katastrofě došlo při navigačním letu 16. dubna 1961. Ve Zlinu Z-26 OK-FID zahynuli Stanislav Dudík a Oldřich Klapec. Za obcí Šubířov vletěli do nízké oblačnosti, drželi se dost při zemi a narazili do kopce Lavičná. Jaroslav Medek, jeden ze zakladatelů aeroklubu je 10. října 1961 vyznamenán Mezinárodní leteckou federací (FAI). Dostává diplom Paula Tissandiera za dlouholetou činnost v letectví.

Z přerovského vojenského letiště byl v roce 1961 přivezen drak proudového letadla Jak-23 s označením HX-51, který byl umístěn nedaleko pomníčku Kotka a Koubka. Celému přesunu velel technický všeuměl kroměřížského letiště Vladimír Procházka. Drak letounu vydržel na letišti až do 5.září 1967 kdy je předán do sbírek leteckého muzea Praha- Kbely.

V roce 1962, přesněji 2. února, obdržel aeroklub dlouho očekávaný větroň L-13 Blaník OK-2805. Ale dlouho se ze svého prvního celokovového větroně netěšil, vzápětí o něj přišel poměrně kuriozním způsobem – byl nabourán motocyklem. Po opravě, která byla provedena 5. dubna 1963, se už do Kroměříže nevrátil. (20. dubna byl zalétán panem Šrámkem v Otrokovicích a tam zůstal). Dne 13. dubna se na letišti objevuje nový stříbrný větroň s modrými doplňky, L-13 Blaník OK-2822 a je zalétán pilotem Hanákem. Ten den si jej ještě vyzkoušeli piloti V. Procházka, ing. S. Krbec a J. Chromec. Na příď dostal nový znak aeroklubu – letícího čápa a pod ním nápis Aeroklub Kroměříž. Myšlenka na tento znak napadla Vladimíra Procházku a zhmotnil ji Oto Vaculík a Vlastimil Křenek. A proč zrovna čáp? No protože je to nejlepší plachtař!

Tak jako mnoha jiným jsou i kroměřížskému aeroklubu v roce 1963 odebrána všechna motorová letadla a jsou převedena do střediskového aeroklubu. Tím se stává kroměřížský aeroklub letištěm základní sítě, kde je provozován bezmotorový a parašutistický odbor s dobrovolným aktivistickým vedením. Náčelníkem, tentokrát již neplaceným, se stává ing. Svatopluk Krbec. (tuto práci pak vykonával dlouhých třicet devět let) Časem byla tato funkce přejmenována na „vedoucího letového provozu“.

Počátkem šedesátých let trénoval na zdejším letišti akrobat MUDr. Jiří Stoklasa. Roku 1965 vítěz v soutěži o cenu Lockheed Trophy v Sywellu u Northamptonu v Anglii.

Žlutý větroň s červenými doplňky a černou plochou před kabinou proti oslnění, VT-116 Orlík II OK-4317, je od tohoto roku novým přírůstkem aeroklubu a jako první na něm prodělal přeškolení pilot Bohuslav Dostálek 28. března 1965. V průběhu roku, někdy v létě, se na dobu asi tří týdnů objevil na letišti šedostříbrný větroň VT-209 (KAI – 12 Primorec) OK-8201. Jednalo se vlastně o větroně VT-109 Pionýr, ovšem rozdíl tkvěl v tom, že se jednalo o celokovovou verzi vyráběnou licenčně v Sovětském svazu.V ČSSR byly tyto větroně jen tři, z toho jeden v Otrokovicích. Tam měli z nějakých důvodů málo místa a tak požádali sousední aeroklub o výpomoc. Kroměřížským v tom nic nebránilo, naopak byli zvědaví, co že je to za stroj. V termice se ním létalo celkem dobře, ale na přelety pro svou vyšší hmotnost zrovna vhodný nebyl.

Poslední let před zrušením absolvovaly dvě bezmotorové stíhačky, větroně LF-107 Luňák dne 23. srpna 1967 OK-0849 v délce dvaceti tří minut pilotován Rostislavem Polednou a OK-0844 v délce dvaceti jedné minuty pilotován Oldřichem Spálovským. Tyto špičkové akrobatické kluzáky končí neradostným způsobem. Jsou prodány za pár stokorun do mateřských škol kde asi po čtyřech letech shnily.

Do sezóny roku 1968 vstupuje aeroklub s pěti větroni, dva L-13 OK-2822 a OK-3823, tři Orlíky OK-4317, OK-6404, OK-7402 a jeden Šohaj 3 OK-5427.

Kroměřížský parašutistický odbor byl řadu let pořadatelem soutěže o „Pohár Hanáckých Athén“. Soutěž se poprvé konala ve dnech 4. a 5. července 1969. Byla to soutěž tříčlených družstev v seskoku na přesnost přistání na cíl. Skákalo se z výšky 1000 m s výdrží 0-10sekund, každé družstvo mělo tři seskoky. Klání mělo i jistou specifickou zvláštnost: závěrečné seskoky se totiž prováděly ne na letiště, ale o pár metrů vedle do vodní plochy tzv. Bagráku.

Objevuje se třetí a na další léta poslední L-13 Blaník, tentokrát s červenými doplňky na trupu a označením OK-8829, který je do Kroměříže přivlečen v aerovleku z Krnova pilotován ing. S. Krbcem. Kroměřížští sportovní piloti se od šedesátých let, kdy se objevily kluzáky Blaník a Orlík zúčastňují plachtařských soutěží po celé republice. Zde se objevují jména Dostálek, Zelinka, Merta, Bezděk, Ploc, bratři Rakušanovi, Kuchař, sestry Spáčilovy, Pokorná, Mertová … V sedmdesátých letech absolvují členové aeroklubu dvakrát plachtařské soustředění v Jeseníku. Probíhají úspěšné pokusy o získání stříbrných a zlatých „céček“. V letech 1976-77 je postavena nová správní budova. Tím získal konečně aeroklub budovu s dílnou, šatnami, sociálním zařízením a učebnou. Na stavbě bylo odpracováno téměř 10 000 hodin brigádnických hodin během dvou let. V roce 1978 bylo letiště takřka před zánikem v souvislosti se stavbou „raketové základny“ na kopci Obora známého spíše pod jménem Hvězda. Až po listopadu 1989 vyšlo najevo, že se ve skutečnosti jednalo o stanoviště Protivzdušné obrany státu.

Od dubna 1983 do konce října probíhá stavba nových garáží. Stavba proběhla v rámci akce Z. Na jaře 1990 je zalétáno první soukromé a vlastnoručně postavené kroměřížské ultralehké letadlo. Jedná se o MiniMax, který během zimy v garáži zhotovili otec a syn Rakušanovi. Vlastně tím získali ono prvenství, které na počátku století kdysi o vlásek uniklo dvěma kroměřížským nadšencům, Antonínu Šilhánkovi a Hugo Tichému.

Ale to už je start zcela nové éry kroměřížského aeroklubu. Od počátku devadesátých let začala činnost aeroklubu trochu stagnovat, rozvoj prožívalo hlavně létání na UL letadlech. Hlavní roli sehrály výše finačních úhrad za starty, ať již navijákové nebo v aerovleku.

V měsíci září 1993 probíhá v kroměřížském zámku středoevropské justiční fórum. V pondělí 20. dochází k historické události. Na letišti přistává salónní vrtulník ministerstva vnitra Mi-8 S, který na své palubě přivezl do Kroměříže prezidenta republiky Václava Havla, který toto fórum jaksi zahájil, že. Byl prvním prezidentem republiky, který se dopravil letecky do Kroměříže.

Den 11. září 1996 je pro kroměřížské letiště dalším mimořádným dnem. Skoro po třech letech od příletu prvního prezidenta přistál na letišti vrtulník ministerstva vnitra, tentokráte byl na jeho palubě finský prezident Martii Ahaasvari. Kroměříž si vybral z několika měst zcela náhodně. Ovšem tento výběr proběhl s dostatečným předstihem, aby byl před návštěvou natažen nový asfaltový koberec na silnici směřující na letiště okolo štěrkoviště Bagrák (někteří jí též od té doby říkají Finská cesta).

V červenci 1997 při záplavách, které nemají pamětníka, kdy hladina řeky Moravy dosahovala výšky přes sedm metrů, byla plocha letiště zaplavena vodou. Aniž by to kdo tušil, tady se projevila výhoda toho, že hangáry jsou postaveny na mírné vyvýšenině nad letištní plochou a tím pádem byly i se svým obsahem ušetřeny před vodním živlem.

Po roce 2000 začíná aktivita na letišti pomalu stoupat. Upravuje se severní předpolí letiště, dodělává se parkoviště před letištěm. Létaní na UL letadlech je vyzkoušeno i v zimě na lyžích.

V březnu 2003 je nalezen základní kámen k poválečné stavbě vojenského letiště. Je vyzvednut, nalezené dokumenty jsou prostudovány a s novými opět uloženy zpět. Uložení proběhlo zároveň se křtem nového přírůstku aeroklubu, větroně L-13 Blaník OK-4701. Je dokončena oprava letounu Z-226 Trener OK-KNA. V letních měsících proběhlo soustředění, kterého se zúčastnili i plachtaři ze sousedního Holešova. V podzimních měsících si piloti zavzpomínali jaké bylo polétání s větroněm Šohaj. Tento veterán byl na nějakou dobu zapůjčen z Brna – Medlánek.

Probíhá intenzívní zvelebování letiště. Opravují se nátěry na celém letišti, opravuje se fasáda hangáru. Letiště vypadá jako nové, je vidět že žije.

1910 Vojenské cvičiště 1910 Šilhánkovo letadlo Šilhánek, Tichý – letadlo nedokončeno 2.7.1911 Kašpar JK Start inž. Jana Kašpara  19.9.1920 Letecký den2. let. pluk Olomouc 3.8.1924 J.S. Machargen. inspektor, oslavy J. Žižky 6.2.1925 Šmolík Š 1.28 zahynuli B. Rozehnal, F. Filip – Stoličkova ul. 3.9.1926 Aero A-12. 64katastrofa u Plešovce- V. Mikšík, Z. Flessing 29.9.1929 Letecký denuspořádala olomoucká MLL XII.29 Letecká výstava pouze 50 návštěvníků 5.10.1930 Letecký den katastrofa Aero A-12 OK- ILG, Murcek, Hesoun 27.7.1931 Letecké cvičení, cvičné bombardování města 9.10.1932 Letecký denuspořádal výbor CPO (A. Dubovský) 16.10.1934 Znovuobnovena odbočka MLL, Hněvkovský, Kachyňa, Jedlička 17.3.1935 kluzák Zögling starty gumou a autem 1.5.1935 Aero A-35, OK-ATZ nouzové přistání O. Doubek  1936 kluzák Přerov a Morava Přerov vyroben bří.. Dvořáčkové-Přerov  12.9.1937 památník J. Kašpara autor ing. Guth 1938 listopad přerušení činnosti 1939-1945 2. světová válka, placht. škola Hitlerjugend 1945 květen založen ČNA 1945 přistání DC-3, Steinhardtpůvodní místo přistání Otrokovice 9.9.1945 křest větroně GB II b „Vítěz“ Zoe Svobodová 28.9.1945 GB II b, SG-38 starty na gumě 1946 jaro He-72, pravidelný výcvik 1946 duben Zapletal-GB II b výška 1350m, 2h 46min 5.5.1946 Letecký denpoložení základního kamene nového letiště – A.Čepička 16.9.1946 Piper Cub, Z-24 Krajánek prvních 10 motorových pilotů, instruktor F. Stratil postavena řídící věž(dřevěná), ARČS 1948 červenec C-103letec. linka „100“let čes. nár. života 1948 dřevěný hangár dovezen z výstavy „100“ let nár. života 1948 parakroužek 1949 Svaz lidového letectví-Doslet 1953-54 Svazarm, postaven zděný hangár 15.5.1960 L-60 Brigadýr OK-MTBhavárie Kotek, Koubek, Čížek 1961 Z-226A, L-40 Meta Sokol letecký den, Medek- diplom FAI Paula Tissandiera 1962 L-13 Blaník nový větroň 1965 zbořena TWR ohrožovala bezp. provozu  23.9.1965 para trenažeružívací povolení, VT116 Orlík 1966 snižování počtu letišťletiště zůstává 1967 Jak 23 odvezen do muzea Praha-Kbely 1976-1977 stavba provozní budovy 22.12.1977 zařízení pro brané sporty užívací povolení, půdorys 20,25m?9,6m 1978 Hvězda – raket. základna letiště takřka zrušeno 1982 postaveny garáže 1983 demolice dřev. Hangáru 1990 MiniMax první ultralehké letadlo 1996 sklad pro UL (hangar) 1997 červenec záplavy, plocha pod vodou 30.3.2003 vykopán zákl. kámen z roku 1946 16.5.2003 znovuuložení zákl. kamene oprava Z-226 OK-KNA, L-13 Blaník OK-4701

Předsedové aeroklubu

1934 Vacek Bedřich
1946 Medek Jaroslav náč. placht. odboru Zapletal
1948 Bořuta Jaroslav
1953 Žíla Josef náč. placht. odboru Kotek Karel
1960 náč. placht. odboru Sovadina
1960 náč. placht. odboru Horvát bývalý pilot Il-28
1960 náč. placht. odboru Hanák
1963 Dostálek náčelník ing. Krbec Svatopluk
7.7.1991 Zona Jan náčelník ing. Krbec Svatopluk ‚
5.4.1997 Možný Petr náčelník ing. Krbec Svatopluk

Zona Jan ved. let. provozu Rakušan Mir. ml. (únor 2001)